Invaze do Polska (1939)

Invaze do Polska
konflikt: Druhá světová válka
Bombardéry Luftwaffe nad Polskem; Německá bitevní loď Schleswig Holstein střílí na Westerplatte; Gdaňská policie ničí polský hraniční přechod; Německý tank a obrněný vůz ve formaci; Německé a sovětské jednotky si potřásají rukou; Bombardování Varšavy.
Bombardéry Luftwaffe nad Polskem; Německá bitevní loď Schleswig Holstein střílí na Westerplatte; Gdaňská policie ničí polský hraniční přechod; Německý tank a obrněný vůz ve formaci; Německé a sovětské jednotky si potřásají rukou; Bombardování Varšavy.

Trvání1. září 19396. října 1939
MístoPolsko, východ Německa, Gdaňsk
PříčinyPřepadení vysílačky v Gliwicích
VýsledekVítězství Německa a SSSR
Strany
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
SlovenskoSlovensko Slovensko
Svobodné město GdaňskSvobodné město Gdaňsk Svobodné město Gdaňsk

Sovětský svaz SSSR (po 17. září)
Polsko Polsko
Velitelé
Německá říše Fedor von Bock
(skupina armád sever),
Německá říše Gerd von Rundstedt (skupina armád jih),
Sovětský svaz Michail Kovaljov (běloruský front),
Sovětský svaz Semjon Timošenko (ukrajinský front),
Slovensko Ferdinand Čatloš
(Polní armáda „Bernolák“)
Polsko Edward Śmigły-Rydz
Polsko Wacław Stachiewicz
Síla
Německo:
60 divizí,
4 brigády,
10 000 děl,
2 700 tanků,
4 000 letadel
SSSR:
33+ divizí,
11+ brigád,
4 959 děl,
4 736 tanků,
3 300 letadel
Slovensko:
3 divize
Celkem:
1 500 000 Němců,
800 000+ Rusů,
51 306 Slováků
Celkem: 2 650 000+
Polsko:
39 divizí,
16 brigád,
4 300 děl,
880 tanků,
400 letadel
Československý exil:
1 000 vojáků
190 pilotů
Celkem: 950 000
Ztráty
Německo:
16 343 mrtvých
27 280 zraněných,
320 pohřešovaných
SSSR:
1 475 mrtvých nebo pohřešovaných
2 383 zraněných
Slovensko:
18 mrtvých,
46 zraněných,
11 pohřešovaných
Polsko:
66 000 mrtvých
133 700 zraněných,
694 000 zajatců
Československý exil:
7 mrtvých[1]
6 zraněných

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Invaze do Polska (též zářijová kampaň nebo zářijové tažení; německy Polenfeldzug [pólenfeldcug], Fall Weiß [fal vajs], polsky Kampania wrześniowa či Wojna obronna 1939 roku) byl útok nacistického Německa, Slovenské republiky a Sovětského svazu na druhou polskou republiku, který zahájil druhou světovou válku v Evropě.

Německo napadlo Polsko 1. září 1939, týden po podpisu Paktu Molotov–Ribbentrop mezi Německem a Sovětským svazem a den poté, co pakt schválil Nejvyšší sovět Sovětského svazu.[2] SSSR napadl Polsko 17. září. Kampaň skončila 6. října; Nacistické Německo, Slovenský stát a Sovětský svaz během ní společně v jediném měsíci zlikvidovaly Polsko, které bylo rozděleno a anektováno v souladu s Německo-sovětskou smlouvou o přátelství, spolupráci a vymezení demarkační linie. Západní spojenci, kteří v reakci na německou agresi vyhlásili Německu válku, nebyli ochotni ani schopni Polsku významněji pomoci a nedokázali ani využít faktu, že většina německých jednotek byla soustředěna v Polsku a na polských hranicích.[3] Výsledkem bylo rozdělení polského území mezi Německo, Sovětský svaz, Litvu a Slovenský stát.

Německé síly napadly Polsko ze severu, jihu a západu ráno po incidentu v Gliwicích. Slovenské síly postupovaly po boku německých ze severu Slovenska. Jak Wehrmacht postupoval, také polské síly ustupovaly ze svých předních operačních základen poblíž německo-polské hranice k pevnějším obranným liniím na východě. Po polské porážce v polovině září po bitvě na Bzuře získali Němci nespornou výhodu. Polské síly se poté stáhly na jihovýchod, kde se připravovaly na dlouhou obranu rumunského předmostí a očekávaly podporu od Francie a Spojeného království. Tyto dvě země uzavřely smlouvy s Polskem a 3. září vyhlásily Německu válku; nakonec byla jejich podpora Polsku velmi omezená, nicméně Francie zaútočila na malou část Německa během saarské ofenzívy.

Dne 17. září zaútočila sovětská Rudá armáda na východní Polsko, území za Curzonovou linií, které podle tajného protokolu Paktu Molotov – Ribbentrop spadalo do sovětské „sféry vlivu“; polský plán obrany tím byl zmařen. Tváří v tvář druhé frontě polská vláda dospěla k závěru, že obrana rumunského předmostí již není proveditelná, a nařídila nouzovou evakuaci všech vojsk do neutrálního Rumunska. Dne 6. října, po polské porážce v bitvě u Kocku, získaly německé a sovětské síly nad Polskem plnou kontrolu. Úspěch invaze znamenal konec Druhé polské republiky, ačkoli Polsko se nikdy formálně nevzdalo.

Dne 8. října, po počátečním období vojenské správy, Německo přímo připojilo západní Polsko a bývalé Svobodné město Gdaňsk a ve zbývající části území zavedlo okupační německou správu jako tzv. Generální gouvernement. Sovětský svaz začlenil své nově nabyté oblasti do běloruské a ukrajinské svazové republiky a okamžitě zahájil sovětizaci. Po invazi vytvořily podzemní odbojové organizace na polském území polský podzemní stát. Mnoho z vojenských exulantů, kterým se podařilo z Polska uprchnout, se připojilo k polským ozbrojeným silám na Západě, loajálním polské exilové vládě.

  1. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené emmertovo není určen žádný text
  2. Collier, Martin, and Pedley, Philip Germany 1919–45 (2000) p. 146
  3. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené glynwedovo1 není určen žádný text

© MMXXIII Rich X Search. We shall prevail. All rights reserved. Rich X Search